Kamila je CEO a spoluzakladatelka českého startupu Lakmoos. První ocenění za výzkum v behaviorálních vědách získala v 17 letech. Vědecké práce jí vycházely už během bakalářského studia. Co ji přivedlo k založení vlastního start-upu. A jak se ohlíží za půl rokem v Yodovi, kde byla jako mentee před několika lety?
Kami, Ty máš spoustu aktivit. Vedeš start-up, studuješ PhD, děláš výzkum. Kým budeš dnes?
(smích) Dnes vedu firmu. Bohužel mám poslední dobou pocit, že se ve firmě nevěnuji svojí odbornosti, tedy behaviorálním vědám, což jsem dělala první půl rok, než se nám zvětšil tým. Posledního čtvrt roku dělám více sales, ale domnívám se, že nejsem nejlepší typ člověka na tuto pozici (smích).
Teď jsme ve fázi onboardování prvních klientů, takže je mým velikým úkolem i customer success anebo řešení problémů.
Jak bys někomu na střední škole vysvětlila, co Tvůj start-up Lakmoos dělá?
Tvoříme datové modely, které simulují, jak se lidí rozhodují, chovají a jak přemýšlí. Klient se modelu zeptá, co si jeho cílová skupina myslí o ceně energií, a nám model odpoví. Na rozdíl od ChatGPT dá přesnou odpověď, která reprezentuje skupinu.
Takže kdybych využila váš software, dokázala bych zjistit něco o chování skupiny, její preferenci…
Ano a důležité je, že se to vždy vztahuje na skupinu. Software vyvíjíme pro firmy, které přichází s novými produkty, službami apod. a vždy cílí na určitý okruh lidí. Takže simulujeme chování skupiny jako názory, pocity, plány … jde o textové otázky, na které by se firma ptala v dotazníku nebo interviews, když spouští nový produkt na trh.
Je něco, co nedokážete nasimulovat?
Fyzický pocit neboli haptiku.
Pro někoho to může vypadat, že k Lakmoos vedla přímá cesta od Tvých sedmnácti let, kdy jsi získala republikové ocenění za svůj výzkum v oboru psychologie a marketingu a další rok ještě jedno. To je velmi mladý věk na tak konkrétní zájem a odbornost. Kdy jsi u sebe vypozorovala zájem o takto specifickou oblast?
To je super otázka (zamyšlení). Myslím si, že to bylo ve Skautu na prvním stupni. Naše vedoucí přinesla knihu s testy osobností. Byla tam různá cvičení a přišlo mi, že je to zajímavá čočka k porozumění světu. Další formativní zážitek se mi stal, když mi bylo asi 15, objevila jsem online kurzy na Coursera. Přihlásila jsem se na kurz Sociální psychologie zakončený certifikátem. Byla to taková všeobjímající nalejvárna. Měli jsme jak přednášky, tak semináře a i závěrečný úkol. To jsem se zkoušela stát na jeden den bezdomovcem, což bylo velmi zajímavé.
Přišlo mi skvělé, že existuje obor, který dokáže kvantifikovat, jak člověk myslí, jaký je. A pak jsem se vydala směrem na SOČky, které jsi zmiňovala.
Kamila v KBC. Zdroj: Kamila Zahradníčková
Zaujalo mě, že máš maturitu ze 4 jazyků a celkově mluvíš 5 plynule. Jak to, že jsi nematurovala třeba ze společenských věd, kde jsou právě obory jako psychologie a sociologie?
Jazyky mě vždy bavily, je to způsob k porozumění jiné kultuře, lidem. A maturovat z jazyků, když jsem jimi už plynule mluvila, bylo jednodušší, než se učit celý další předmět. Ráda jdu cestou nejmenšího odporu.
Po střední škole jsi studovala psychologii a antropologii v Brně. Přidala sis k tomu i výzkum, ve kterém jsi znovu excelovala. Na magistra ses pak vydala do zahraničí do Amsterdamu. Vzpomeneš si, kdy se v Tobě zrodila myšlenka, že by sis mohla zřídit svůj vlastní byznys?
Byla jsem vždycky hodně podnikavá, měla jsem své projekty, ráda jsem věci organizovala. Do jisté míry to byl přirozený vývoj. Moje první podnikání bylo jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná neboli freelancer, poznámka redaktorky). To se stalo za covidu, kdy jsem se musela vrátit ze Severního Irska, kde jsem měla působit v jedné expertní skupině. Hodně mi v té chvíli pomohl i mentoring, například od Pavla Mináře. V Nizozemsku jsem se pak přidala do větších projektů.
Zmínila jsi mentoring, takže moje další otázka je nasnadě, jelikož Yoda je celý o mentoringu. Jedna část našeho programu se pak také věnuje projektům a rozvíjí tím podnikavost a samostatnost. Pomohl Ti náš program i na Tvé cestě?
Ano! Dokonce jsem se se svojí mentorkou potkala teď v létě ve Vídni a jsme pořád v kontaktu. Do Yody jsem se přihlásila, protože jsem chtěla směřovat do diplomacie. Chtěla jsem zužitkovat své znalosti jazyků a také mě lákalo studium v zahraničí. Mojí mentorskou se stala Jana Emerencie Kostrhunová, která studovala Sciences Po a působí v tomto oboru. Do jisté míry mi to pomohlo si lépe představit, o čem taková práce je. Například, že pracovně je dobré začít na nějaké ambasádě jako asistentka.
Takže Ti mentoring v Yodě pomohl vidět, že to není obor pro Tebe?
Rozhodně tam nebyl takto přímý řez, ale tomu rozhodování to velmi napomohlo. Samotné rozhodnutí díky tomu lépe uzrálo a reálně přišlo asi o dva roky později s nástupem na vysokou školu. Nebylo to už ale rozhodování na základě mých dojmů, ale faktů.
To ráda slyším a vím že i dalším alumni Yoda v tomto směru pomohl. Kdyby ses za půl rokem v Yodě nyní zpětně ohlédla, jaké slovo by ho podle Tebe charakterizovalo?
Rozjezd.
